Dělá Vám starosti chování vašeho dítěte?
Máte pocit, že si s ním nerozumíte?
Zdá se Vám dítě smutné, nebo prožilo trauma?
Probíhají doma sourozenecké bitvy, které se zdají bez řešení?
Stěžují si učitelé, že jsou s Vaším dítětem problémy?
Je Vaše dítě šikanované?
Zdá se Vám, že tráví na telefonu více času, než byste chtěli?
Máte pocit, že něco je v “nepořádku” a nevíte co?
NEJSTE SAMI
Mnoho rodičů si neví rady a hledají pomoc u profesionálů
JAK DÍTĚTI POMOCI?
Dopřejte svému dítěti aby se lépe poznalo.
Jeho sebepoznání z něj udělá odolnějšího jedince
a pomůže mu v sebekontrole.
Nedirektivní Terapie hrou poskytuje nehodnotící, bezpečné prostředí, kde mohou děti (jakéhokoliv věku) být samy sebou.
V terapeutické dílně jsou k dispozici různé oblasti kreativních činností – arte-terapie, terapie pískem, muzikoterapie, terapie hlínou, terapie maskou, terapie pohybem a mnoho dalších.
Dítě je v péči diplomovaného, zkušeného terapeuta,
který dítěti nedirektivní formou pomáhá v sebepoznání.
"Hračky jsou dětským světem a hra je dětským jazykem"
Garry Landreth
Terapie hrou byla poprvé použita v roce 1928 aby nahradila verbální psychoterapii
NEDIREKTIVNÍ?
Proč je to tak důležité?
Protože tak, jako nemůžeme poručit zlomené noze, aby
se uzdravila rychleji, stejně tak nemůžeme poznat rychlost, jakou je dítě schopno vyrovnat se s tím,
co jej trápí.
V terapii hrou si styl terapie i pracovní témata zvolí vaše dítě samo, podle toho, na co se cítí.
Dítě je agentem změny, iniciátorem terapeutických aktivit a činností.
V terapii hrou se dětí na nic neptáme a nic od nich nežádáme.
"Pokládat v terapii otázky, by mohlo pomoci...jen kdyby je někdy někdo správně zodpověděl.
Ale nikdo to nikdy nedělá."
Virginia Axline
CO MŮŽE TERAPIE HROU UDĚLAT PRO VAŠE DÍTĚ?
Hra je dětským jazykem a je pro dítě tou nejjednodušší formou vyjádření
pocitů, potřeb, obav nebo strachu.
V terapii hrou se dítě naučí lépe komunikovat a sebeovládat, porozumí lépe svým pocitům a tomu, co je vyvolává. Divoké děti se stanou klidnějšími, chaotické děti najdou řád, smutné děti se rozveselí a urychlené zpomalí a začnou přemýšlet předtím, než něco vykonají. Tyto pozitivní změny vytváří dítě samo a proto nejsou dočasné - vycházejí z dětí samotných a tedy se také stávají součástí jejich života.
Květa Pumerová
Maminka dvou dětí, manželka
Autorka dvou antropologických knih a mnoha článků.
Terapeut hrou
Lidé se mne ptají, proč, i když se velmi snaží o to, být dobrými rodiči, mají pocit, že něco dělají špatně a jejich dítě tím je zasaženo.
Odpovídám jim, že skutečnost, že nad svými dětmi přemýšlejí a mají pochybnosti zda dělají věci správně,
je důkaz toho, jak moc rádi své děti mají a jak moc jim na nich záleží.
To, že právě teď čtete tato slova, mluví o tom, že jste dobří rodiče, kteří hledají změnu k lepšímu:
pro své děti, pro svou rodinu.
Když se ptáme, nalézáme odpovědi. Když hledáme, nacházíme nové cesty, nová řešení.
S dětmi pracuji již od roku 1989 - tehdy jako student Střední pedagogické školy v Praze.
Děti jsou mým životním posláním - mít práci s dětmi jako zaměstnání jsem si přála již v době, kdy jsem sama chodila do školky. Své zkušenosti pedagoga jsem rozšířila o zahraniční metody a přístupy v USA a ve Velké Británii, později se stala matkou a v Asii své dvě děti vychovala a zde jsem také specializovala své zaměření na singapurské College of Allied Educators: Absolvovala jsem kurzy dětské psychologie a práce s dětmi s poruchami učení a nakonec vystudovala a získala diplom jako certifikovaný Play Therapist
pod britskou Play Therapy United Kingdom.
Mými klienty byly děti zasažené rozvodem; děti hyperaktivní; děti autistické; plačtivé; odmítající školní docházku; děti, které byly agresivní a emocionálně nestabilní; děti nadprůměrně inteligentní (nadané dítě); děti stydlivé a bojácné; děti závislé na kybernetice; děti které prošly traumatem; děti opuštěné svými rodiči...
Terapie hrou změnila životy každému z nich.
Zatímco miluji svou práci jako terapeut hrou, jsem především však také matka. Dlouho jsem hledala tu správnou rovnováhu, která by mě ujistila v tom, že zatímco pomáhám druhým, moje vlastní děti či rodina nestrádají.
A nakonec: Myslím, že největším pomocníkem pro nás všechny rodiče, ve chvílích pocitů nejistoty či strachu, zda děláme věci správně je tato věta:
"Děti potřebují nejvíce lásky právě tehdy, když nejvíc zlobí"
PS: A ráda bych věděla, kdo je autorem této věty, ale zdá se, že jich je více než jeden. Její původní znění v angličtině naleznete v anglické sekci těchto stránek.